DĚTSKÝ VÝTVARNÝ PROJEV / PERIODIZACE A INTERPRETACE

„Kresba ukazuje na způsob dětského způsobu nazírání reality, na úroveň jeho uvažování. Kresbu lze chápat jako jednu ze symbolických funkcí, v níž se projeví tendence zobrazit skutečnost tak, jak ji dítě chápe.“ Jean Piaget

Poprvé se studie dětské kresby objevili zhruba před osmdesáty lety a od té doby je zkoumána mnoha odborníky v různých teoriích o své struktuře a periodizaci. Jednotlivé teorie se mohou lišit v rámci názvu nebo věkového ohraničení jednotlivách období, avšak charakteristiky období popisují autoři ve svých teoriích velmi podobně.

Předoperační stádium / období čmáranic

V ranném věku je čmárání atraktivní činností. Tato činnost je pro dítě mnohem důležitější, než její výsledek. Jedná se o motorickou hru zapojující svaly rukou, pohyby od ramenního a loketního kloubu ke krouživým pohybům zápěstí. Kresba nezobrazuje zpočátku žádné konkrétní předměty a dítě není omezeno ani prostorem papíru. Toto stadium čmáranic může trvat od 2 do 4 let.
Neuspořádané kruhy a linie postupně vedou k tvorbě prvních objektů. Krouživými pohyby v zápěstí tvoří menší prvky, především kruhy a smyčky. Velký mezník vzniká pojmenováním náhodně vzniklých tvarů, které se postupně stávají konkrétnějšími. Dítě pojmenovává své kresby a postupně dostává k zobrazování konkrétnějších tvarů, většinou podle svých oblíbených věcí. V tomto období dítě často mění názvy svých výtvorů.

Předoperační stádium / názorné myšlení

Mezi 3-4 rokem vkládá dítě do kresby obsah a dává svým obrázkům názvy. Objekty na papíře nejsou provázany vzájemnými vztahy a dítě zapňuje prázdná místa, otáčí a přizpůsobuje si papír i mění své stanoviště. V tomto stádiu se objevuje významný moment zobrazování první lidské figury v podobě hlavy s dolními končetinami, tzv.hlavonožec. Postupem času přibývají detaily, postava je vždy zpředu. Kompletní postava se všemi končetinami, trupem a dalšími drobnostmi se objevuje kolem 5 až 6 roku, ale nesmíme opomenout individuální rychlost vývoje.

Stádium konkrétních operací / schematické období

Kolem 7 až 9 let dítě maluje to, co o předmětu ví a co je pro něj důležité, nikoliv co přesně ve skutečnosti vidí. Myšlenkový koncept je tedy přednější, než viděná realita. Charakteristické je např. rentgenové vidění, kdy dítě např. kreslí dům se vším vybavením uvnitř, aniž by to reálně bylo možné vidět. Čas a prostor v tomto období splývá, postavy se mohou opakovat v různých situacích a děj se odehrává mezi horní a dolní barevnou linií, ztvárňující nebe a zemi. Z počátku dítě řadí předměty a postavy v dolní linii, postupně je umisťuje do pásů nad sebe a přechází různými fázemi vnímání postoru.

Kresebný realismus

V tomto období, mezi 7 a 12 lety, již dítě získává cit pro délku a perspektivu. Neznázorňuje věci pouze tak jak je zná, ale také jak je reálně vidí. Vnímání pravé trojrozměrné podoby věcí kolem sebe a neschopnost je přesně transformovat do dvojrozměrné podoby může být v tomto období kolem 11 let počátek etapy, která se nazývá „krize dětského výtvarného projevu“. Jejímu příchodu však lze citlivým pedagogickým přístupem zabránit. Další specifika tohoto období v zobrazování se projevují ve větším využití plochy, uvědomování si změny velikostí předmětů vpředu a vzadu, perspektivy, ale stále nejastnostmi v převedení na papír.

Stádium formálních operací

Ve věku 12 až 14 let dochází ke zvýšení kritičnosti dětí vůči vlastnímu zobrazování reality i tvorbě ostatních spolužáků, vedoucí k obkreslování určitých modelů a schémat, které jsou podle nich dokonalé a často zesměšňují vlastní výtvarné schopnosti. Neúspěch může v tomto stádiu dítě trvale ovlivnit a vytvořit bariéru k výtvarné tvorbě. Velmi důležitá je správná motivace dítěte a překonání nedůvěry, které dítě samo k sobě cítí. Z výtvarných technik je dobré používat například monotypy, koláže, nebo další metody tisku spíše než přesné kresebné studie.